Život za tlustou čárou…

Ahoj všichni věrní čtenáři,

Aspoň ti co zbyli. Jestli vůbec nějací zbyli…

Tak koukám, že poslední příspěvek je někdy z dubna. Né, že by mě psaní přestalo bavit. Naopak. Ale nějak jsem nevěděla, co tak předávat dál, kam posunout to moje psaní. Protože číst o cizích kérkách je celkem pruda. Ne?

A vlastně ani teď úplně nevím, co bych měla psát. No, blog je vlastně můj deník. Ačkoliv jsem blog přejmenovala (z původního „Logy jedný holky“), myšlenka je stále stejná. Chci psát o tom, co se u mě děje, co plánuju, jak přemýšlím a co chci dělat dál.

Rozhodla jsem se udělat pomyslnou tlustou čáru a začít od začátku.

Před dvěma lety jsem si řekla, že bych chtěla žít svůj sen. Mým snem bylo stát se tatérkou. Bavil mě ten styl života, kreativní práce, dělat něco trvalýho, něco, co na tom světě po mě zůstane. Aspoň na chvíli. A tak jsem našla starý diář a začala kreslit. Každý den. Znovu a znovu. Nešla mi ani rovná čára. Nenakreslila jsem nic, co jsme měla v hlavě. Je to rok, kdy jsem nastoupila do tattoo studia a mám skvělé klienty, fanoušky a kolegy. Teď oživuju tenhle blog, kde vám budu přinášet ten svůj sen, jak ho žiju!

Daily draw my life

Můj úplný začátek byl starý diář a kreslení každý den, znovu a znovu, do úplnýho zblbnutí. Budila jsem se s „tužkou v hlavě“, usínala s „tužkou v hlavě“, zdálo se mi o kreslení. A je tomu tak do teď. Proto jsem přijala výzvu „Daily sketch“. Něco podobného bylo před necelým rokem – Inktober. Tahle výzva ale není tak specifická (Inktober = každý den kresli inkoustem), jde prostě jen o pravidelné (každý den) skicování. A je šumák, jestli tužkou, perem, klackem v zemi nebo digitálně. Prostě kresli.

No a já tuhle výzvu přijala, kreslila a přesně 31. srpna tuto výzvu posunula na úroveň „Daily draw my life“. „Draw my life“ [Kreslím svůj život] je moc oblíbený mězi youtubery – kreslíři. Udělají animaci, kde kreslí jejich život. Kreslí rodinu, kamarády, školu, práci, mazlíčky….A já se rozhodla, že tak budu kreslit svůj deník. Každý den něco, co bylo ten den specifické, od aktivit až po emoce.

Tuhle výzvu budu postovat cca jednou týdně. Snad bude bavit. Mě už baví!

Facebook

Instagram

Klíček a gekon v neotribalovém županu

Po strášně dlouhé době zase nějaký ten log. A to log č. 22

A pro změnu den, který jsem si ohromě užila. Sice jsem večer padla do postele jako mrtvola, ale stálo to za to. Skoro celý den tetovat je paráda. Zase jsem se přesvědčila o tom, že tohle chci dělat. Jako práci. Vím, že mě čeká stále dlouhá cesta než se z koníčku stane
živobytí, ale už o to usiluju a bojuju moc dlouho, abych to prostě vzdala a řekla si: „Ok, bude to můj super koníček“. To už prost nejde. Ne ne.

Ale abych se nevykecávala jenom o tom, že chci čmárat po lidech. Klíček našel domov! Jsem hrozně ráda, protože jsem ho chtěla moc a moc vidět zrealizovaný a skoro jsem už ani nedoufala, že by to mohlo klapnout. Nakonec zůstává i v rodině! Návrh se od reálu kapinku liší. Linky zůstaly, ale změnili jsme barvy. Nakonec jsem kytičku vyplnili barevnými tečkami. Červené dotworkové srdce a květ jsme udělali tyrkyskou. Moje milovaná barva. Těším se, až ho uvidím vyhojený.

A gekon. Ten byl trošilinku složitější. Protože jsem hlava dubová a nemohla jsem pochopit, co je zadáním. Přilítla mi do zpráv fotka černýho, tribalovýho gekona a to se mi zježili vlasy na hlavě. Vážně s tribalem klasickým na mě nechoď. Ale to byl jen moment, než mi docvaklo, že má přeci být v mém stylu. Takže šlo jen o to, jak z mý naivky udělat ornament. A myslím, že se zadařilo. No, určitě, když je vytovaný, že?
Dosadila jsem tečky a čárky a černý plošky a skvrny v tečkách a, a, a je to. 🙂

Novinky můžete sledovat na ❤Facebooku nebo na ❤Instagramu

TVORBA ZA MĚSÍC: Březen 2017

On je skoro duben a já dohánim březen. Stydím se? Ne, mám fakt fofry a neskutečně mě štve, že nestíhám psát. Ale brzo mi tohle období končí a já vše doženu!

Stay tuned jako vždy! Proč? Protože tyhle obrázky se ještě rozšíří!

Deformace inspirace

Krátký článek o tom, jak se ze mě stalo, to co jsem. Co a kdo mi pokřivil vidění světa natolik, abych všechno vnímala jako malé, potrhlé a potemnělé postavičky.

Když začnu dětstvím. První vizuální vlivy si pamatuji asi z večerníčků. Klasika Krteček, Bob a Bobek a potom taky naprosto šílení Pojďte pane, půjdeme si hrát nebo Rumcajs. Co je na nic šíleného? Copak je normální, aby se medvídek proměňoval v parníček nebo sáňky? 😀 A Rumcajs? Pusťte si ho znovu a zkuste se do toho zaposlouchat.

Ale obrovský dětský průšvih, který mě jisto jistě poznamenal skrz na skrz? Moucha. Ne ten sci-fi film. Ale pohádka, kterou dávali na Supermaxu (nebo jak se ten kanál jmenoval). Byla jsem na téhle pohádce těžce závislá a vůbec toho nelituji. Jen si říkám jestli to opravdu bylo kresleno a mířeno pro děti. 😀

V animáčích pokračujeme. Přišli Pokémoni a samozřejmě Simpsonovi…Ty snad ani nemusím představovat. Pak dlouhá léta nic moc. Nebo si to úplně neuvědomuji. Spíš přišla na řadu hudba, o té o kousek dál. Přišla více měné dospělost a s ní Futurama a Rick a Morty. Jo jo, kreslenky mě prostě baví.

Ruku v ruce se seriály mě ovlivnil třeba Douglas Adams a jeho Stopařův průvodce galaxií, který je výplod naprosto zdeformované mysli. Nejvtipnější kniha, kterou znám a můžu jí číst stále dokolečka! Pro nečtivce…je i zfilmovaný. 🙂

Z filmotvůrců jasně Wes Anderson a jeho Fantastický pan lišák. Bingo! Ano zase animáč. Ale i další jeho filmy, které zbožňuji a doufám, že brzy představí další pecku.

A abych se konečně dostala už i k té hudbě. Mezi první mé milované kapely patřilo Placebo. Pak na chvíli Linkin Park, na trochu déle System of a Down nebo Rammstein. No jo. Časy se mění. Dneska je snad ani nemám uložené v telefonu. Dneska už mě mrzačí Enter Shikari (ty už vlastně skoro 10 let), Ocean Grove, Architects, The Kills, TOP, BMTH…je toho opravdu hodně!

Takže, myslím, že čtení bylo docela dost a jsem si jistá, že brzy vypustím do světa pokračování. Vlastně bych ráda navázala na články typu Inpirace z Instagramu atd…snad neurazí. 🙂 Takže, vidíme se brzy!

Novinky můžete sledovat na ❤Facebooku nebo na ❤Instagramu

 

 

Rou a Hynkova zadkočára

Log č. 21! <3

V minulém logu jsem všem děkovala. Jen chci říct, že jsem neměla nával nebo tak podobně a že stále cítím vděk!

A teď už k tetování. Tentokrát, oproti klasickému logu, popíšu dva dny najednou. Proč? Protože chci. A taky protože konečně kreslim po papírech a lidech o sto šest! 🙂

Rou

Jeden z mých portrétů se dočkal realizace! Nejlepší a nejskvělejší Payuša mi dala volnou ruku. Že by prý chtěla zpracovat Roua (frontman Enter Shikari).


Zpočátku to byla výzva. Vybledlej, blonďatej briťáček se do blackworku překresluje docela těžko. Ale nakonce jsem ho nějak překlopila. A myslím, že se vydařil na jedničku. Samochvála smrdí. Jen tím chci říct, že každý návrh, ať mi motiv nesedí sebevíc, vždycky zpracovávám tak, jako bych ho sama měla nosit nadosmti v kůži. Pokud ho já nechci v kůži, tak ho ani nenabízim. Snad to, co píšu, dává smysl.

Takže návrh Roua jsem si sama dokázala na sobě představit a tak šel do světa. K Paye. Máme za sebou jedno sezení a jedno nás ještě čeká. Černá potřebuje přeplnit a ještě budeme tečkovat trojuhelník. Jo jo, oproti návrhu změna. Trojúhelník bude tyrkysový a hlavně jen tečkovaný. Bude tak líp ladit ke zbytku rukávu. 🙂 Nemůžu se dočkat druhého dílu. Rou 2….

….no a co se dnem bez klientů? A tak jsem prostě pokreslila i zbylého člena týmu! Chtěl prostě čáru. Na zadek. No a? Má to pro něj smysl a přínos? Tak do toho! Navíc se nám zaučil i Vojta. Zkusil si kousek lajnování. 🙂

A jak že vypadá můj klasický den? To vystačí na samostatný článek. <3 Takže stay tuned!

 

 

Novinky můžete sledovat na ❤Facebooku nebo na ❤Instagramu

Cítím vděk

Log č. 20

Měla bych možná raději začít dohánět předešlé logy. Ale dneska si potřebuji vylít srdíčko. 😀 No, alespoň dám ochutnávku toho, co mám připraveno ve frontě:

  • Rou
  • Hynkova zadkočára a jeden den ve studiu
  • Photoshop? Fuck Photoshop!
  • Zažili jsme Vietnam s desertem v Národní galerii
  • Minimální gekon v neotribalovém hávu + první odlovený flash

Tak a už k vylévání…

Je to sotva pár týdnů od milníku – rok se strojkem v ruce. Zažila jsem různé šílenosti – v dobrém i špatném smyslu. Ulovil mě Hynek do studia, kde si myslím, dělám velké pokroky a makám, snažím se, dřu. Vážím si každého jednotlivce, který kdy přišel a nechal si dát ode mě vytetovat obrázek. Vážím si každého, kdo při mě stojí, pomáhá mi posouvat se. Ušla jsem kus cesty a ačkoliv pořád vidím tu zatracenou startovní čáru, potkala jsem hromadu skvělých lidí, bez kterých by to nešlo. DĚKUJU <3

Tenhle týden jsem měla obrovské štěstí a privilegium počmárnout hned tři prvňáčky. Nemyslím tím děti, ale holky s prvním tetováním. Kluci by se měli stydět a dohnat ztrátu! 🙂 Musím říct, že všechny holky byly skvělé a seděly, jako královny <3 Některý se teda musely pořád chechtat. 🙂 DĚKUJU <3

Tenhle týden jsem si zkusila dva odlišný styly. Protože každej tatér by měl projít maximem odlišných stylů, než se usadí. No, skutečná zábava pro mě! DĚKUJU <3

Tenhle týden jsem si zkusila tetovat „na plný úvazek“. Bylo to náročný. Hodně náročný. Ale splněný sen. DĚKUJU <3

Taky děkuju všem sledujícím, lajkujícím, sdílejícím, podporujícím elektronickou komunikací! DĚKUJU <3

Dost bylo vylejvání…mějte se krásně a brzy zase napíšu!

Novinky můžete sledovat na ❤Facebooku nebo na ❤Instagramu

 

Zázraky medicíny / Je pravda, že tetování oslabuje imunitu?

Neaktuální aktualitka, na kterou jsem zapomněla. V prosincovém číle 100+1 Zázraky medicíny, autoři věnovali jednu stranu tématu tetování a imunitě.

Chceš tetování, rodiče souhlasí, ale co na to tvoje imunita?

Existují lidé, kteří tvrdí, že když se necháš tetovat, oslabíš si imunitu. Co na to vědci z University of Alabama? (Vrať se domů! Do Ala-ba-my)

Vlastně to není, žádný šok. „Jednorázově vytvořené tetování imunitní systém dočasně oslabí, necháte-li si tělo ozdobit postupně několika obrázky, můžete si obranyschopnost naopak posílit.“ Proces tetování vědci připodobňují fyzickému tréninku – první trénink je pro tělo stres, který ho oslabí. Opakováním tělo posilujeme.

Ve studii teda vzali lidi, kteří podstoupili první tetování a lidi s více obrázky. V jejich krvi pak měřili hodnoty imunoglobinu A (imunita) a kortizolu (stres). Kdo by to byl čekal, že u nováčků byl kortizol zvýšený – byli tedy ve stresu, a naopak imunoglobin A byl snížený. Naopak u pokérovanců byly hladiny obou látek v normálu.

Z toho vychází, že máš přijít k nám do posilky – studia. 😉

Obrázky jsou z časopisu 100+1 Zázraky medicíny, stejně tak citace.

Novinky můžete sledovat na ❤Facebooku nebo na ❤Instagramu

Úsměv mistra Dalího

Opožděný log č. 19

Doháním jeden okolo-silvestrovský log. Proběhl první pokus o švenkovaný portrét v podobě Dalího, který se, myslím, velice povedl. Aspoň, jakožto jeho nositelka, jsem velice spokojená. Až bude zahojený, tak dodám fotky, jak vypadá komplet hotový.

Dalí

Proč je vzhůru nohama? Tak v první řadě nohy nemá. Ale chápu dotaz. Je obráceně, protože jsem potřebovala ozkoušet techniku, jako takovou a to z pohledu, ze kterého budu tetovat ostatní. Navíc jsem ho umístila na stehno a přišlo mi vtipné, že když nosím krátké šortky (momentálně akorát tak na badmintonu), tak mi leze z kalhot Dalí. To dost překvapí…

Naučila jsem se na tom dost věcí. Třeba, že musím používat při návrhu širší linky na švenkování, protože nejtenší linkovačka nechává poměrně širokou stopu a já do těď kreslila poměrně tenké linky. Continue reading „Úsměv mistra Dalího“

Projekty, projekti, na co se chystám

Not a Log.

Teď jsem měla blogovací dovolenou. Dlouhou. A nemůžu se pořád nějak rozepsat. A že mám hooodně dlouhý seznam článků k sepsání. No ale v hlavě se mi teď honí tuna projektů, který je třeba zaznamenat. Začínáme!

Flash za L¥tr

Malá knížečka, která se povaluje u nás ve studiu na stolku. Jsou v ní takové alternativní pidiobrázky, který tetuju za jednotnou cenu 1000 Kč. Cena ale není klíč, proč jsem tenhle flash udělala. Jsou to obrázky, ze sešitů, skicáků a útržků papírů. Neplánovaný malý kresbičky. Vznikaly, když jsem musela myslet na NĚCO – školu, práci, tetování (jako svoje budoucí řemeslo?). Jsou tam nové kresbičky, ale i třeba rok dva staré, které jsem jen oprášila.

Continue reading „Projekty, projekti, na co se chystám“

TVORBA ZA MĚSÍC: Leden 2017

A tak se stalo, že se přehoupl Nový rok, začal nový rok a já už musím k názvům alb psát roky. Jsem hrdá, že jsem dokázala u tohodle spontánního nápadu vydržet tak dlouho. Sranda, pořád je to baby blog v plenkách.

Přepisují název článků z „Volné návrhy“ na „Tvorba“. Důvod je…..že mám nějaké plány, které budou asi chvíli trvat, protože toho mám teď nad hlavu (škola, studio, život obecně..), ale uskuteční se. A možná vám přepis napoví, že chci svojí působnot rozšířit….víc neřeknu. <3

Co ale zůstává je, že budu obrázky pořidávat postupně. Každý týden něco nového… <3 Continue reading „TVORBA ZA MĚSÍC: Leden 2017“

X-random-mass [Vánoční random]

Log č. 18 <3

Nečti, pokud tvoje srdce neunese randomy!

Trpím obsesí. Mám potřebu pořád psát nebo kreslit. Bohužel, do teď jsem neměla o čem psát. Mohla jsem třeba psát diplomku. A taky, že jsem psala. Teď ale přícházím s kvazi-logem v oblíbeném formátu randomu. Tedy, fotky a k tomu jen rychlé popisky, co jsem, kdy jsem a proč jsem.

Můj čas vánoční začal….

Continue reading „X-random-mass [Vánoční random]“